Jdi na obsah Jdi na menu
 


... tak takhle nějak to začalo ...

27. 1. 2007

Přemýšlím, kde začít vyprávění o zemi Vaud, jak popsat první dojem, jak zachytit ten náraz prvního prožitku. Asi nejlepší bude přijet vlakem z Bernu přes Fribourg, kde stanice už začínaji dostávat francouzské názvy. Zelená mírná krajina se svažuje dolů, vlak tiše projíždí zatáčkami a cestující ukolébáni dlouhou cestou podřimují či monotónně a uvolněně konverzují. Vlak projede stanicí Puydoux, vklouzne do tunelu, a to já už se těším na ten výjezd, na tu proměnu krajiny i cestujících, protože ten tunel, to je ta brána, za kterou čeká první pohled do země Vaud, který každému zůstane navždy vryt do paměti.Obrazek

Když se vlak vynoří z tunelu, hovor na okamžik utichne, všichni se napřímí, pohlédnou z oken a vidí z veliké výšky dolů hluboko přes terasy zelených vinic s osamělými viničními domy i celými vesničkami jezero Leman, jeho nedozírnou hladinu s loděmi jak dětskými hračkami ubíhající vpravo daleko k obzoru, ale na protější straně lemovanou hradbou vysokých hor, kde ty nejvyšší si ještě na svých vrcholcích nesou sněhovou vzpomínku na letošní zimu.

Až po malé chvíli, kdy jsou témata bývalých rozhovorů rázem zapomenuta, je ticho přerušeno tentokrát živým hovorem doprovázeným gesty cestujících, kteří si navzájem sdělují dojmy a ukazují všechnu tu krásu kolem. Ale to už vlak sjíždí viniceni šikmo po svahu dolů kolem Epesses, Riex a Grandvaux do velkého a přece půvabného města Lausanne.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář