Jdi na obsah Jdi na menu
 


... bylo koupání kapesní, ale skvělé

28. 1. 2007

ObrazekKdyž pohled sklouzne vpravo přes skalnaté pobřeží, může se rozběhnout až k obzoru. Tam naráží na zamlženou siluetu pobřeží v dálce, ale když je jen trochu horší viditelnost, to se už nepozná, kde se vody jezera dotýkají oblohy a iluze moře je dokonalá.

 

Oblázková pláž s betonovým chodníčkem podél kamenné zdi obloukem vybíhá až ke skalce se skokanským můstkem. Odtud je dál vidět na město Vevey a Montreux, nad kterým se vysoko na svahu uchytily podstatně menší městečka Glion a Caux.

 

My se vždycky jdeme vykoupat tak nějak po česku: zaplavat si, posedět, ale pak honem domů na večeři, když už je člověk z vody vyhládlý. Ale domorodec tu chodí na pláž strávit večer, probrat všechny horké novinky, povečeřet, pobýt. To my jen tak s ručníkem a plavkami, ale oni s piknikovými koši, chladicími boxy, křesílky. Na malých grilech se na dřevěném uhli se sykotem pálí klobásky, bifteky a jiná masíčka. Míchané saláty, sýry, ryby, sklenice a lahve vína, šálky s kávou. Ve velkých skupinách dlouho do tmy svítí opálená těla a do světle modrého dýmu pálícího se masa hlaholí zpěvná francouzština.

 

ObrazekVečer, když už slunce zapadá, ale i dlouho potom, když už je tma, oblázky pořád ještě vydávají akumulované teplo, hřejí jak kamínka, zeď je infrazářič a chodník jako kdyby měl vestavěné topení. Se soumrakem často připlavou divoké kachny a labutě se svými šedivými dětmi vyžebrat také něco k večeři a jen málokdy odplavou s nepořízenou. Jsou krotké a některé si berou jídlo i z ruky, hlavně ty mladé. Na protějším břehu na francouzské hranici pod horami se už rozžíhaji obláčky světýlek: Buveret, St.Gingolph, Locum,  Tourronde, jako malé galaxie se mihotají v teplém vzduchu nad vodami jezera Leman.

Voda je tu průzračná, rychle hluboká a často rovná jako stůl. Jen když je vítr, jezero se změní v moře a vlny pretvářejí z oblázků jinou pláž, na kterou naplaví dřevo. To pak když si sedneš na břeh a probíráš se kameny, často narazíš na sklíčka, kterým už příboj dávno obrousil hrany. Jsou bílá a všech odstínů zelené a hnědé, krásně se lesknou jak ledové kapky. Ale když je necháš oschnout na sluníčku, hned svůj lesk ztratí a nejsou k ničemu.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář