Jdi na obsah Jdi na menu
 


... váš poslední domov, pane Chapline

4. 2. 2007

V roce 1953, když měla premiéru Světla Ramp, jste přijel se svou ženou Oonou a čtyřmi dětmi sem, do země Vaud. Píšete, že byl podzim a vy jste se ubytovali v Lausanne, v hotelu Beau Rivage s výhledem na jezero. A protože páté dítě už bylo na cestě a situace si žádala rychlé řešení, volil jste Manoir de Ban, tu majestátní neoklasicistní vilu z roku 1840, postavenou architektem Phillipem Franelem na výspě vysoko nad centrem Corsier. Obrazek

Viděl jsem několik snímků té vily, ale zatím se dá jen tušit někde v hloubi zelené džungle, která ji obklopuje. Dnes jestě tušit, ale za pár let bude již všechno jiné. Dnes jestě stále střeží černé mříže s pozlacenými hroty vchod, za nímž obrovské cedry stíní vše před zvědavými zraky příchozích, kteří sem zabloudí. Tam někde za nimi stojí k nám zády nepřístupně dům a chrání svými křídly rozlehlý trávník, odkud musí být nádherný výhled na jezero a panorama hor. A dál, dál pak pozemek už spadá prudce na všech stranách dolů stráněmi hustě zarostlými stromy a křovím jejichž jedinými obyvateli jsou ptáci, zajíci a lišky. Těch 14 hektarů je zelená pevnost, do níž jste se uchýlil – před čím vlastně ? Ano, Amerika se vás zřekla, ale proč malá vesnice v malé zemi, kde všichni hovoří cizím jazykem ? Každý, kdo četl vaši autobiografii ví, jak intenzivně jste dovedl Obrazeknaplnit svůj život prací i společenskými událostmi, jak jste si zakládal na stycích s lidmi, kteří něco znamenali. Ta změna musela být tak zásadní … A přece jste tu prožil šťastně dalších svých 25 let života. Narodily se vám tu ještě další tři děti a stal jste se váženým občanem Corsier. Vaše každoroční návštěvy cirkusu Knie, hold umění manéže, ze kterého jste vzešel, se staly rituálem, při kterém jste sklízel ovace publika, pamatujete … ? A nakonec jste odtud vůbec neodešel a jste tu stále. I z malého hřbitova v Corsier se zurčící kašnou a úzkou alejí elegantních cypřišů musí být podobný rozhled, o kterém píšete v poslední větě vaší autobiografie : “Tak šťasten občas sedávám při západu slunce na naší terase, hledím přes širý zelený trávník na vzdálené jezero a uklidňující hory za ním a nemyslím v takové náladě na nic a vychutnávám jejich velkolepý klid.”

ObrazekDnes ještě pocestný Manoir de Ban utopený hluboko v zeleni neuvidí. Zatím je tu jen genius loci, jen průsečík místa, času a vaší osobnosti, který zjitřuje imaginaci. Ale už do dvou let, pane Chapline, má být váš dům nákladem 25 milionu franků švýcarských zakoupen, zrestaurován a včetně parku přeměněn na velké moderní muzeum k poctě vaší a vašeho umění. Co tomu říkáte ?

Ani nevíte, jak se těším, až projdu bránou Manoir de Ban a přijdu k vám na návštěvu. Těším se na to jako děti na vánoční dárek, ale také se trochu bojím. Bojím se toho, jestli bude v krabici to, co jsem si přál, jestli se mi to bude libit. To pak  rád oželím i ten pocit, že už je po všem, že Vánoce skončily, a že jsem přišel rozbalením svého dárku o ten trvalý neuchopitelý otisk, který jste tu svým životem zanechal.
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář