Jdi na obsah Jdi na menu
 


... je to otázka především narcisů

25. 3. 2007

Platany, které lemují nábřeží a v létě poskytují svými plochými hustýmiObrazek korunami příjemný stín, jsou teď prapodivně obnaženy – roztahují k obloze své větvoví plné revmatických kloubů a na konci každé větve malý proutek jak dlouhý nehet čeká na jaro. Ale i stromy, které nejsou tak přísně pěstěné se podrobují jarnímu průklestu a muži vybavení karabinami, sedáky, úvazky, noži a pilkami odvážně šplhají po stromech ve výšce deseti metrů jak pavouci a konají svou práci. Přitom úzkostlivě dbají kam uříznutá větev padá – chodec se nemusí strachovat ani málo.

Chemin de Fleur se jmenuje promenáda podle jezera tam, kde Clarens přechází do Montreux. V létě je plná keřů, stromů a květů, které jsou u nás k vidění v botanických zahradách – takové mírné a vlhké klima tu jezero drží. V zimě je i zde smutněji a pustěji než v ostatních obdobích roku, a proto tu od podzimu zahradníci vyzdobili promenádu postavami z řeckých bájí vytvořených ze slámy, suché trávy a jiných přírodnin. Teď nastal čas vyhnat Minotaura i Kyklopa a připravit vše na jaro – i tady mají teď zahradníci plné ruce práce.

ObrazekV krátkém období mezi začátkem 20. století a první světovou válkou vyrostlo v Montreux a okolí mnoho krásných domů a hotelů. Není potřeba příliš velké fantazie - každé zákoutí tu dává tušit, jak živo tu muselo být. Stačí vyjet koncem května kousek nad Montreux do vesničky Les Avants a můžete si zopakovat svátky jara, které se tu tehdy slavily. Vozy nádherně vyzdobené tisíci narcisů jely městem Montreux; konaly se tu desítky baletních a divadelních představení.

Říká se tomu Neige de Mai – květnový sníh. Stovkám narcisů vysázených na svazích luk se tak dařilo, že se z nich rychle staly tisíce. Od padesátých let však urbanizace a zemědělství udělaly své a „sníh“ začal tát. Teď jako mnohokrát jinde a jindy se lidé snaží vrátit zpět to, co tu už jednou bylo – a musím říct, že úspěšně. Z dálky to opravdu vypadá jak sněhový poprašek na zelených stráních, ale ta hořká kořeněná vůně nenechá nikoho na pochybách.Obrazek

              Ach, moci si tak zopakovat jaro. Moci tak zastavit čas a vrátit se o týden o dva zpět, kdy začínají vyrážet ze země první květiny. Teď už je ve Vevey doba, kdy se jaro potkává s létem. Třešně jsou malé a zelené, magnólie u jezera dávno odkvetly, ale není ještě vše ztraceno. Stačí vyjet vláčkem nebo autem po úzkých silničkách vysoko nad jezero a s každým výškovým metrem couváš od léta zpět k jaru. Od šeříků a pampelišky přes narcisy až k petrklíčům a krokusům. Tam vysoko, kde pomalu končí Obrazekhranice lesa a dál už vystupují skalnaté svahy, je mimo cesty krokusů jak naseto. Jako kdyby tisíce hráčů nastřílelo fialové a žluté šipky bez ladu a skladu po stráních, které se teprve začínají zelenat. Jestli jsi sentimentální, můžeš se tu ještě rozloučit se skrovnými ostrůvky sněhu, můžeš z bot setřít hnědý prach jehněd a pak už jít zpátky dolů, vstříc nastávajícímu létu.

http://www.narcisses.ch/

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář