Jdi na obsah Jdi na menu
 


... aneb plnou parou vpřed

31. 3. 2007

Historie začíná v roce 1822, kdy americký ambasador ve Francii, Edward Church s hrůzou zjistil, že panenské jezero je ještě paroplavbou nepolíbené. On, který valnou část svého života věnoval zavedení paroplavby na mnohých evropských vodách ihned objednal dřevěný trup lodi z loděnic Mauriac v Bordeaux a kotel s parním strojem v Liverpoolu. Loď byla roku 1823 spuštěna na vodu, pokřtěna „Guillaume Tell“ a v červnu zahájila pravidelnou dopravu mezi Ženevou a Lausanne.Obrazek

Úspěch Viléma Tella přilákal konkurenci: ještě na podzim toho samého roku vznikla v Ženevě společnost, která zakoupila parní loď „Winkelried“. Ta se pak v červnu roku 1824 pustila do boje s Vilémem Tellem. Na palubu se vešlo 300 pasažérů a cesta ze Ženevy do Lausanne jí trvala 4 hodiny a 40 minut. Vilém Tell měl palubu jen pro 200 lidí a byl trochu pomalejší.

Hrdí obyvatelé Vaudu však nesnesli, aby k nim zajížděly cizácké lodě ze Ženevy a s touhou pořídit si svou vlastní založili za tímto účelem také společnost.  Loď se jmenovala „Léman“ a pocházela z Birminghamu. Postavena byla v červnu 1927 na břehu jezera v Ouchy v Lausanne. Za velké slávy byla loď pokřtěna, ale dál se nic nestalo. Loď ne a ne sjet na jezero. Osádka nedaleko stojící lodi Vilém Tell se pravděpodobně dobře bavila překvapivým vývojem oslav v Ouchy. Po hodince pachtění kolem Léman byl Vilém Tell požádán o pomoc, a tak bylo spuštěno lano a Léman navázána. Vilém Tell zabral, Léman se posunula o pár centimetrů, ale pak nabrala rychlost, sjela do jezera a prudce najela do svého zachránce. Naštěstí nikdo nebyl zraněn, ale Vilém Tell utrpěl dost značné šrámy.Obrazek

Léman nebyla v Ženevě příliš v oblibě také zejména pro své křiklavé vyvedení v barvách Vaudu. A tak přestože dosahovala rychlosti 17,5 km/h a na palubu pobrala 500 cestujících, nedosahovala takové popularity jako její starší předchůdkyně.

Lodní společnost CGN (Compagnie Generale de Navigation sur le Lac Léman), která provozuje dopravu na jezeře dodnes vznikla v roce 1873 sloučením tří  malých společností. A následovala zlatá doba Belle Epoque s krásnými kolesovými parníky Genéve (1896), Lausanne (1900), Montreux (1904), Vevey (1907), Italie (1908), La Suisse (1910)… Je to jen těžko uvěřitelné, ale tyto lodě brázdí svými půvabnými širokými příděmi vody jezera Léman dodnes. Už se v nich netopí uhlím a cesta je pohodlnější než kdysi, ale čas těm stoletým kráskám na šarmu vůbec neubral, spíš naopak. Ozdobným švem lemují švýcarský i francouzský břeh jezera, ale také ho křižováním spojují sem a tam: Genéve, Nyon, Yvoire, Thonon, Evian, Lausanne, Vevey, Montreux….Obrazek

Historie dopravy má své skalní příznivce, kteří se jeví ostatním tak trochu jako podivíni. Znají historii každého stroje, jeho zrození, životní příběhy i okolnosti jeho konce. Znají nazpaměť jejich jízdní řády a umí o nich vyprávět jako o živých bytostech. Mají je vyfotografované na pozadí všech stanic a přístavů, mají zdokumentovány jejich pravidelná i nepravděpodobná setkání, mají nahrané zvuky jejich parních strojů a píšťal. Tak tato kapitolka byla pro ně.

www.cgn.ch

http://www.simplonpc.co.uk/CGN.html#anchor6818

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář