Jdi na obsah Jdi na menu
 


... vlastně docela zajímavá historie

23. 3. 2008

Také tu naše české srdce potěší socha Emila Zátopka, který právě vbíhá do cílové pásky. Uvnitř muzea tu můžete uvidět i jeho autentickou propocenou tretru (ještě že uzavřenou pěkně ve vitrínce), právě tak jako sjezdařské boty Jean-Claude Killyho (přesně takové byly moje první Obrazek„přezkáče“ o několik desítek let později) nebo  krasobluslařský úbor východoněmecké krasobruslařské královny a idolu našich srdcí - Katariny Witt. Tady jsou k vidění všechny olympijské pochodně, které nesly od roku 1936 oheň do všech dějišť olympijských her, všechny medaile, které kdy byly vyraženy k ocenění vítězů, všechny relikvie originální olypijskou vlajkou počínaje a maskoty jednotlivých her konče. Také si můžete přehrát videozáznamy těch nejnapínavějších sportovních momentů a v 3D kině se přes speciální brýle nechat vtáhnout do výpravných zahajovacích i závěrečných ceremoniálů Olympijských her.

Milý pane barone Pierre de Coubertine,

tady, na nábřeží Quai v Lausanne není tak velký provoz jako v centru města a výhled na jezero Léman uklidňuje duši. Právě jsme vyšli z muzea Vašich novodobých Olympijských her a já mám hlavu ještě plnou dojmů a otázek, které není komu položit. Tak například: Vy jste kdysi do Mezinárodního olympijského výboru přizval za Česko pana Gutha Jarkovského, přestože jsme tehdy na mapách byli pouze Rakousko-Uhersko. Ale nevím, proč náš Sokol vyslal své zástupce až na II. Olympijské hry v Paříži. Že by pan Tyrš s Fugnerem na pana Jarkovského žárlili ? Vždyť myšlenka Sokola tak krásně rezonovala s myšlenkou Vaší…

ObrazekAle teď trochu všeobecněji: Žijeme dnes v trochu jiném světě než byl ten Váš - ideály jsou z velké části nahrazeny pragmatičností. Cvičíme méně a prostná cvičení a nářadí nejsou moderní. Kluci chodí nejspíš ještě tak na fotbal a na bojová umění. Místo do Sokola chodíme na jiná nářadí do fitka, kde jde víc o svaly než o harmonický rozvoj ducha a těla. Kdo chce dosáhnout špičkových sportovních výsledků, musí na harmonii zapomenout úplně. Myšlenka olympionismu je sice živá (duch fair-play, boj proti dopingu, olympiády tělesně postižených), ale zastavme se u některých postulátů, které dostal olympionismus do vínku:

Otázka amatérismu a profesionality: na III. OH v roce 1904 v St.Louis vyhráli američané co se dalo. To proto, že evropští sportovci si museli sami zaplatit cestu, jet 11 dní lodí, 40 hodin vlakem a místo spočinutí na posteli v nejbližším hotelu se pustit do sportování. Guth Jarkovský jako člen MOV nemohl jet v roce 1896 na první olypijské hry do Athén, protože na to neměl finanční prostředky. To je, co ?Obrazek

Otázka důležitosti zúčastnit se, ne vyhrát: dnešní televizní diváci chtějí vidět vítěze, výkony, rekordy a ne jen účastníky. Závodníci dřou formu pečlivě celé čtyři roky a na nic jiného nemají čas. Profesionální přístup na straně jedné a masová konzumace na staně druhé už dávno diskvalifikovaly olympiádu v jejím původním pojetí.

Otázka mírového poselství olympijských her: Olympiády v Moskvě v roce 1980 a v Los Angeles v roce 1984 se staly v období studené války bojištěm kdy jedna velmoc bojkotovala druhou. Také výkony východoněmeckých sportovců byly především státním úspěchem rehabilitujícím v očích světové veřejnosti nedemokratické státní zřízení.  Jakpak to bude asi letos v Číně ?

Otázka neokázalosti ceremoniálů a soustředění se na vlastní sport: nejdřív pojmenujme věci pravými jmény – nebudeme tu mluvit o ceremoniálech, ale o show. Ta představuje v dnešní mediální éře pořadatelskou zemi miliardám televizních diváků na celém světě. Pořadatelé musí zorganizovat něco, co tu  prostě ještě nebylo. Olympiáda je vedle sportovního svátku hlavně výdělečný podnik.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář